Rybaření za hranicemi našich revírů.

30. 01. 2012 Články 1963x

Rybolov v Atlantiku. Letošní přelom roku jsem strávila na kontinentu černé Afriky v souostroví Kapverských ostrovů na ostrově Sal. Můj cíl byl zachytat si na otevřeném moři.

 
     Tento tropický ostrov se nachází uprostřed Atlantického oceánu, 450 km západně od Senegalu a je jeden z 9 obydlených ostrovů tohoto souostroví. Rozkládá se na 216 km2, je turisticky nejznámějším, má 11 tisíc obyvatel s průměrným věkem 27 let.
     Jediným zdrojem obživy na tomto vyprahlém ostrově kromě rozvíjejícího se turistického ruchu a zpracování soli je rybolov. To je každodenní úkol živitelů početných rodin vyjíždět denně na široký, někdy velice rozbouřený oceán.
Domorodci chytají většinou do sítí, každé dítě má u sebe „pytlačku“, se kterou umí zdatně zacházet. Viděla jsem i staré bambusové pruty, některé neměly ani navíják! 
Na tomto ostrově jsou dva přístavy, v hlavním městě, kde přístav je strategický bod mezi Evropou a Amerikou a na rybolov vyjíždějí pouze místní rybáři z okolí. Druhý přístav je na jihu ostrova v turistické oblasti Santa Marie, kde rybáři vyjíždějí za svou potravou a turisté za svým koníčkem-rybolovem či jinými vodními sporty ( potápění, windsurfing). Já měla možnost pět dní si odzkoušet rybolov a tvrdou každodenní práci místních rybářů za horkého slunce, silného větru a někdy i neklidného oceánu. Z velice chatrného mola jsem nastupovala do zapůjčené malé „bárky“ a pokusit se ulovit a zdolat co největší úlovek. S německým průvodcem Thomasem žijícím 8 let na tomto ostrově vyjížděla naše osádka denně v 8,oo hod ráno nebo v pravé poledne. Osádku kromě mě a „kapitána“ tvořil můj manžel Pepa. Společná každodenní cesta trvala kolem 4 hodin. Vyplouvali jsme z přístavu a první slova našeho průvodce byla „ pojedeme kolem 5 km od pobřeží, tam jsou velké ryby.“
Musím se přiznat, že první vyjížďka byla pro mě velkou neznámou a měla jsem strach. Čím více jsme se vzdalovali od pobřeží, tím byly vlny oceánu vyšší, já se držela malého zábradlíčka chatrné lodi až jsem měla ruce doslova bílé, odkrvené . Hlavou mě napadaly různé myšlenky, představy z fantastických filmů až do prvního záběru první ryby. Předem nasazený pás mě umožnil dobře si opřít prut a začal první boj s mořskou rybou. První úlovek jsem si pořádně vychutnala, měla jsem krásný pocit na širém moři,kde jsem najednou vyrušila ticho vznášející se nad mořskou hladinou, strach ze mě spadl a když se objevil nádherně zbarvený 6 kg tuňák, tak jsem již nevnímala vzdálenost , která mě dělila od mého přechodného bydliště.
Pak následovali úlovky různých mořských malých dravých ryb.
Za jednoho horkého odpoledne, opět ve stejné sestavě , kde i vítr byl k nám ohleduplnější se naše loď opět vzdalovala od pobřeží. Vychutnávali jsme si při plavbě létající ryby, které nám vystřelovali,jako šípy z oceánu před loďkou, v dálce jsme spatřili hejno velryb nebo velký ocas mečouna, který se vynořil z vln. Připravili jsme naše 4 pruty – 800 až 1200g, se šňůrou 0,70mm, dva jsme měli ponořeny kolem 5m na těžko a dva měly ponor kolem 2m.
Sluneční paprsky se odrážely od mořské hladiny a za zvuku našeho lodního motoru a ticha kolem se rozezněl jeden z multiplikátorů, šňůra se odvíjela a já tušila, že tentokrát to bude úlovek o trochu větším rozměru. Držela jsem pořádnou rybu, snad největší v mém životě. Nastal na lodi doslova poplach. Já ze všech sil držela zatím neznámou rybu na ohýbajícím se prutu, manžel udržoval loď mezi vlnami a správný kurz naší plavby, průvodce rychle stáčel zbývající 3 pruty. Měla jsem prostor a dostatek času na zdolání pro mě „životní“ ryby. Byl to tuňák bílý Serra, vážil 25 kg, měřil 137 cm. Na 15 cm nástrahu, která byla opatřena rezavými tupými dvojháčky / bohužel jsem neměla háčky od naší firmy M-art / jsem zdolala moji první velkou rybu a to na otevřeném širém moři.
Pak následoval malý odpočinek, zasloužená skromná svačina s trochou vody na zapití. Ještě jsme na zpáteční cestě k přístavu nachytali nádherně zbarvené tuňáky, které vážili kolem 6-8kg.
Veškeré úlovky, které jsme dovezli do našeho přístavu se ihned na molu po zhotovení nezbytných fotografií očistily a mladí rybáři je odváželi do místních restaurací. Po každé naší výpravě jsme byli pozváni do restaurace, kam byl náš úlovek dovezen a my jsme mohli ochutnat naši rybu připravenou místními vyhlášenými kuchaři na kapverdský způsob.
     Chytání na širém moři mi naplnilo moji vysněnou dovolenou, byl to pro mě nezapomenutelný zážitek a jednou bych se chtěla do těchto exotických míst určitě vrátit.
 
Nej,….z ostrova Sal
krásnější zážitek byl pro mě pohled na hejno velryb v oceánu
obdivovanější - úlovek místních rybářů- Mečoun 360cm, 130 kg
překvapující – úlovek Mureny     
zklamání- nespatřila žraloka, který mají obyvatelé ostrova dokonce ve znaku       
nejsmutnější – z dětí, kteří vyhlížely denně své otce vracející se rybolovu, jestli přivezou obživu
   
    

Aktuality

Fotogalerie

120
120
120


Webdesign: www.trigonag.cz | CMS: www.vades.cz